Pracuje s klienty, kteří se chtějí poradit v oblasti osobního růstu, partnerských vztahů a sexuality. Její srdeční záležitostí jsou sexuální variace, BDSM a alternativní vztahová uspořádání, o která se zajímá přes deset let. Láká vás prozkoumat tato zákoutí intimity a ptáte se sami sebe, jestli je to v pořádku? Toužíte zkusit BDSM, ale nevíte, jak začít? Přečtěte si rozhovor s psycholožkou Zdeňkou Pospíšilovou, který vám dodá kuráž!
O vztahových a sexuálních variacích
Zdeňko, povězte mi na úvod, co vlastně znamená pojem sexuální či vztahové variace?
Sexuální variace je vlastně synonymum pro sexuální preference. Zjednodušeně řečeno to, co se člověku líbí v rámci sexuality a intimity, co ho přitahuje a vzrušuje. Některé variace můžeme označit jako menšinové, například sadomasochismus, fetišismus a další. Dříve se pro ně používaly termíny jako deviace, aberace, perverze, dnes pojem parafilie – ty ale nejsou lidmi moc dobře vnímány – vyvolávají dojem, že jde apriori o něco špatného. Pojem „variace“ je mi bližší i proto, že výraz preference může svádět k předpokladu, že jde o cosi, co člověka zajímá a baví spíš na úrovni koníčku. Sexuální variace je ale trvalou součástí osobnosti – něco, co si člověk nevybírá, co má v sobě hluboce zakořeněné. S čím se může učit pracovat a žít tak, aby mu to sloužilo a přinášelo spíš radosti, než starosti.
Dál jste se ptal na alternativní vztahová uspořádání. Neexistuje pouze jeden vztahový model, a už vůbec jediný správný, který by byl vhodný pro každého člověka. Pro mnoho lidí může být velmi úlevné zjištění, že není potřeba, aby se za každou cenu snažili napasovat do formy, která je sice společensky široce přijímaná, ale pro ně zkrátka není. Lišíme se v představě toho, jak by naše vztahy měly vypadat, co od nich vlastně očekáváme. Také v tom, zda jsme schopni lásky pouze k jednomu, nebo více partnerům najednou a tato pestrost je v pořádku. Vztahy, které zahrnují nějakým způsobem více než dva partnery, jsou postavené na otevřené komunikaci mezi všemi zúčastněnými, důvěře, respektu. Čím více „zúčastněných“, tím náročnější to samozřejmě někdy může být ve smyslu společné domluvy, ale přesto je to varianta, která může dobře fungovat.
Jiné než tradiční intimní i partnerské vztahy zatím nejsou přijímané celospolečensky. Mění se to?
Oba pojmy – sexuální variace a alternativní vztahová uspořádání – podle mne spojuje to, že se jedná pro řadu lidí o nové, neznámé téma, z čehož mohou vyplývat i nejrůznější obavy, předsudky a ne vždy pozitivní reakce. Současně je spojuje to, že ať už si člověk přeje v rámci vztahu a intimity zažívat cokoliv, tím o co každý nějakým způsobem stojí, je láska a přijetí. Myslím, že i v otázce porozumění těmto tématům se naše společnost mění k lepšímu. Obojí se dnes více normalizuje, což je za mě dobře. Vidím posun k lepšímu i v přístupu odborné veřejnosti. Zatímco dříve byly méně obvyklé sexuální záliby chápány apriori jako něco negativního, dnešní výzkumy se zaměřují na to, jak mohou lidem jejich záliby obohatit osobní i partnerský život. Postupně se učíme otevřeně o sexualitě mluvit a umět si říct, co nás láká – i když se třeba zprvu stydíme. A to je moc dobře, protože je lepší 5 vteřin trapnosti, než si nedovolit říci, po čem toužíme a nikdy své touhy neprožít.
Čím se zabývá kink aware psycholožka?
Co vás dovedlo právě k profesnímu zaměření, které mají v době vzniku rozhovoru jen tři psychologové v ČR, včetně vás?
Motivoval mě osobní zájem. Od 18 let se pohybuji v BDSM komunitě a sama jsem si kladla řadu otázek: Jak k takovému zaměření vlastně člověk přijde? Kde se to v něm bere a proč ho baví zrovna to a ne něco jiného? Během studia mě hodně ovlivnil předmět Lidská sexualita, kde jsem zjistila, že bych se těmto otázkám mohla věnovat i v rámci výzkumu. Zároveň jsem se občas při rozhovorech s lidmi z BDSM komunity potkávala s tím, že projevili zájem o psychologickou pomoc. Měli ale buď špatné zkušenosti, setkali se s nepochopením ze strany terapeuta, nebo se ani neodvážili na někoho obrátit. Obávali se toho, co by psycholog na jejich intimní záliby řekl. Rozhodla jsem se proto uvádět, že se tomuto tématu teoreticky i prakticky věnuji a mohou se tak na mne obracet lidé, pro které je důležité, aby tomu psycholog rozuměl. Angličtina má pro sexualitu nad rámec běžné klasiky hezký výraz kink. Proto se zaměření psychologů na tuto oblast označuje jako kink aware.
Bylo pro vás samotnou těžké otevřeně sdělit světu svůj zájem o BDSM? Jak takový coming out vnímalo vaše okolí?
Můj zájem o BDSM vnímám stále jako osobní věc, se kterou se sice netajím, ale zároveň o ní ani nemám potřebu detailně hovořit, mimo mé nejbližší. Můj coming out podle mě proběhl velmi dobře, mám velké štěstí na lidi kolem sebe. Reakce byly buď pozitivní nebo neutrální. S vyloženě negativním postojem jsem se nesetkala. Pár lidí v mém okolí se mi zároveň na základě toho svěřilo, že by je něco podobného taky lákalo, ale nevěděli zatím, jak a s kým to téma otevřít. O tom, že se o BDSM zajímám, jsem preventivně mluvila například během pohovoru na pozici školní psycholožky. Ptala jsem se, zda to není problém. Naopak to vedení školy zaujalo s tím, že bych mohla vést kurz sexuální výchovy. Při další mé práci v poradně pro děti a mládež to zase kolektiv vnímal jako určitou nadstavbu, která profesně obohacuje tým. Ale uvědomuji si dobře, že mám štěstí, protože vidím, že tak pozitivní reakce nejsou vždy samozřejmostí. Proto se také snažím klienty motivovat, aby se obklopovali podobně naladěnými lidmi, kteří je budou přijímat takové, jací jsou, a nezůstávali na to sami.
,,Protože čím více potlačujeme něco, co je důležitou součástí nás samých, tím spíše se to hlásí o slovo prostřednictvím různých obtíží, jako mohou být úzkosti a deprese."
S čím se na vás nejčastěji obracejí klienti, kteří tápou ve svých variacích? Je to právě nepochopení okolí?
S nepochopením a jeho dopady se setkávám poměrně často, ano. To, co klientům často schází, je porozumění, přijetí a respekt. Nejčastěji klienty přivádí určitá nepohoda, něco je trápí. Občas přicházejí s dotazem, zda je normální, pokud se jim líbí to nebo ono, co to o nich vypovídá. Případně jestli se toho mohou zbavit a jak – když s nimi o tom začnu mluvit, dostáváme se často k tomu, že v samotném zaměření problém není. To, s čím se potýkají, je třeba dlouhé hledání kompatibilního protějšku nebo nepřijetí ze strany nejbližších – partnerů, rodiny, přátel. Případně i proměna potřeb v rámci intimity ve vztahu, například v souvislosti se stresem či založením rodiny. Klienty se také snažím podporovat v tom, aby své preference zcela nepotlačovali, ale konsensuálním způsobem si je dovolili prožít, i kdyby jen v rámci fantazie. Protože čím více potlačujeme něco, co je důležitou součástí nás samých, tím spíše se to hlásí o slovo prostřednictvím různých obtíží, jako mohou být úzkosti a deprese.
Přicházejí ale i lidé, kteří se naopak pokoušejí pochopit své partnery a partnerky a jejich záliby. Nebo partneři, kteří si chtějí hned na začátku dobře nastavit vztah, což je za mě skvělé. A nutno dodat, že ne vždy se na mě obracejí lidé kvůli tématu intimity nebo alternativních vztahů. Věnujeme se společně i jiným oblastem, ale klienti mě vyhledávají proto, že se jich tato témata nějakým způsobem dotýkají a je pro ně tedy důležité, abych jim rozuměla.
Je těžké pro lidi s menšinovými variacemi nebo zálibami najít ten kompatibilní protějšek?
Někdy ano. Ale záleží i na tom, jak důležité místo intimita v jejich životě má. Pro někoho může být určitá sexuální záliba na úrovni koníčku, který mu nebude výrazně chybět, pokud se mu nebude moci s kompatibilním protějškem věnovat. Pro jiné ale může jít o zásadní věc, která výrazně ovlivňuje celkovou spokojenost a duševní pohodu. Pokud člověk například vnímá, že je pro něj realizace BDSM zásadní, hledala bych na místech, kde se dá očekávat větší výskyt podobně naladěných lidí – jako jsou specializované stránky nebo kluby. Je to jako u jakékoliv jiné věci, která je pro mě ve vztahu důležitá, podobně jako pro člověka, který je třeba zapáleným šachistou. V šachovém kroužku bude určitě větší pravděpodobnost, že někoho kompatibilního najde, než jen tak na ulici :-)
Jak začít s BDSM?
Pojďme se zastavit ještě u těch možností, jak s BDSM začít, když mě to láká. Řekněte mi víc.
Na začátek bych vřele doporučila navštívit akce věnované přímo začátečníkům. Například v pražském klubu Ateliér se konají takzvané Zajíc party. Jsou to bezpečné vstupní akce, kterých se i já účastním a které pořádají organizátoři s letitými zkušenostmi. V rámci nich si lze poslechnout přednášky nebo navštívit krátké workshopy na nejrůznější témata. Člověk si z programu vybere to, co ho zajímá. Populární jsou i workshopy věnované shibari. Dále existují i různé weby s tutoriály, což může také někomu vyhovovat, ale ne všechno se dá snadno vyčíst z návodu nebo okoukat z videa. Třeba pokud jde o spanking nebo bondage, je to také o nějaké zručnosti, kterou si člověk musí osvojit.
A když zrovna já jsem introvert a necítím se moc dobře ve větších skupinách lidí?
V tom případě se dá v komunitě domluvit i na soukromém workshopu nebo navštívit komornější akce. V minulosti jsme s manželem pořádali i povídací setkání pro malé skupiny lidí v jedné pražské kavárně. Ráda bych se k nim zase časem vrátila.
Také třeba někdo získává první zkušenosti s BDSM přímo s novým protějškem. Měl by si hlídat nějaké varovné signály? Které by poukazovaly, že už je něco takzvaně přes čáru?
Určitě. Nedoporučila bych jít do akce s někým, kdo projevuje nerespekt vůči mým hranicím a potřebám. To se může projevovat třeba tím, že není ochoten mluvit o tom, co potřebuji, a dopředu si vyjasnit pravidla – nastavit stopku a podobně. Dále jsou to různé formy manipulace, odřezávání od sociálních kontaktů, prezentace jeho pojetí BDSM jako jediného správného nebo srážení sebevědomí. Určitá míra ponížení může být v rámci hry vzrušující, nicméně je potřeba si před samotnou hrou vykomunikovat, co konkrétně může obnášet. Neměl by chybět ani prostor pro aftercare a vzájemnou zpětnou vazbu na konci.
O hranicích ve vztazích
Už jste zmínila, že o vzájemné domluvě jsou i vícečetné vztahy. Vím i z osobní zkušenosti, že je to hodně křehká záležitost, a třeba rozšíření párového vztahu o třetí osobu často znamená konec. Jak se tomu dá předejít?
Často slýchám od lidí, že je partnerské vztahy učí hodně o vlastních hranicích, potřebách a komunikaci. Čím víc zainteresovaných ve vztahu je, tím může být náročnější jeho nastavování, aby to všem zúčastněným vyhovovalo. Je důležité v tom pro začátek vnímat sám sebe, to co já chci a potřebuju, a učit se o tom mluvit. Nikdo nikomu nevidí do hlavy, dokonce ani psychologové :-) Někdy mohou vznikat velká nedorozumění, pokud si člověk neumí ve vztahu otevřeně říct o to, co chce. Ať už proto, že se například stydí, nebo má strach. Nelze bohužel předpokládat, že můj protějšek vždy ví, co cítím a co prožívám. Je to podle mne o odvaze na obou stranách – otevřít s partnerem téma rozšíření vztahu vyžaduje samo o sobě kuráž. Stejně tak to, aby si partner upřímně řekl, jak je takové možnosti nakloněný a mluvil o případných obavách. Představa dalšího člověka ve vztahu může někdy vyvolat strach, že o partnera přijdeme. Na druhou stranu mohou lidé vnímat i strach z toho, že o partnera přijdou, pokud mu nevyhoví. Z toho důvodu jsou někdy ochotni pustit se i do věcí, které jim nejsou vlastní, což není nejlepší řešení a ve výsledku to může vést k emočním zraněním, kterým bylo možné předejít.
Nastavení hranic ve vztahu se může časem měnit. Není to nic rigidního a často si je lidé upravují za běhu podle toho, jak se situace vyvíjí. Je dobré o tom na začátku mluvit: Jaká jsou očekávání jednotlivých zúčastněných, co si od rozšíření vztahu slibují, že by jim mohlo přinést. Mohou i zjistit, že existuje jiný způsob jak potřeby naplnit, a tohle je pouze jedna z možných cest. K nastavení hranic se dá přistupovat různě. Někteří lidé si je na začátku zvolí striktně a pak postupně diskutují a zjišťují, jestli je mohou více rozvolnit. Jiným zase vyhovuje na začátku absolutní svoboda a pak zjišťují, jaké hranice potřebují, aby se v tom cítili bezpečně. Také je moc důležité si uvědomit nejen nakolik si sám přejete zažívat svobodu, ale kolik jste ochoten jí dát i svému partnerovi, a kolik detailů si vlastně chcete říkat.
Pro řadu lidí může být otevření vztahu dalším partnerům obohacením. Může to být i způsob, jak využít osobní prostor, který je ve vztahu důležitý stejně, jako vzájemná blízkost. Nejlepší motivací, proč do toho jít, je, že jednoduše cítíte touhu to prozkoumat :-).
Děkuju za skvělý rozhovor. Ještě na závěr připomeňme, kde vás mohou lidí sledovat a případně kontaktovat?
Také děkuji. Jsem aktivní na sociálních sítích Facebook a Instagram, kde pravidelně publikuji. Informace o mých službách a další články najdete na www.varias.cz, kde se na mne také můžete obrátit v případě zájmu o konzultace nebo spolupráci.
Autor: Michal Večeřa
Fascinuje mě medicína a zdravotnictví. Baví mě psát o tématech, ke kterým můžu vyzvídat informace od špičkových odborníků – hlavně lékařů a vědců. více o autorovi