Dostat pánevní dno do pohody chtějí ženy nejen kvůli lepšímu sexu. Častěji se potřebují zbavit bolestí a inkontinence nebo otěhotnět. Podle Lenky Chuchutové, která se specializuje na intimní zdraví žen, je nejlepší komplexní přístup – vhodně zvolené cviky i manuální terapie dokáží hodně. Na co si ale dát pozor, čemu se vyhnout a proč není asistovaná reprodukce řešením pro každou ženu, která nemůže otěhotnět? Na to vše Lenka odpoví v našem rozhovoru.
Lenko, jaká byla vaše cesta k fyzioterapii, k práci s ženským sexuálním zdravím a založení vlastního centra, které se ženám věnuje?
Už když jsem začala studovat fyzioterapii, přemýšlela jsem, do jakého směru se vrhnout. Protože fyzioterapie je široký obor se spoustou různých specializací. Mně se vždy líbilo, když někdo dokáže pomáhat lidem s problémy, které se mohou zdát neřešitelné. Například když při neurologické rehabilitaci terapeut pomáhá navrátit pohyb ochrnutému člověku, ale také možnost pomoci otěhotnět ženám, které se o to dlouho marně snaží. Právě o to jsem se začala zajímat víc. Nejprve jsem absolvovala kurzy metody Ludmily Mojžíšové, pak také školu pánevního dna Renaty Sahani a další speciální kurzy fyzioterapie. Kromě toho jsem zažívala osobní životní kotrmelce – rozvod, stěhování… Hledala jsem sebe samu a hlavně své ženství.
Tedy také svou spiritualitu.
Ano, když jsem začala poznávat ženskou spirituální cestu, najednou jsem zjistila, že to jde s mojí prací nádherně dohromady. Začala jsem to propojovat a postupně mi začalo chodit stále víc žen, které se zajímaly o svoje ženství, o pánevní dno a související témata. Postupně jsem se profilovala, až jsem došla ke specializaci na pomoc ženám s intimním zdravím. Založit vlastní centrum byla vždy taková moje vize. A když se klientela začala rozrůstat a přišly první kolegyně, rozhodla jsem se svoji vizi zhmotnit. V centru tak mohou pracovat dohromady fyzioterapeutky, psychoterapeutky, masérky… To je důležité, protože jsem přesvědčená že lidé by se měli uzdravovat celostně.
Pánevní dno – důležité pro obě pohlaví
O pánevním dnu se v současnosti mluví opravdu hodně. Možná i právě proto je tohle téma opředeno různými nejasnostmi. Můžete v jednoduchosti vysvětlit jeho úlohu?
Pánevní dno tvoří kosterní svalstvo – tedy vůlí ovladatelné svaly, stejně jako jakýkoliv jiný kosterní sval, třeba biceps nebo trapézové svaly. To znamená, že je můžeme stáhnout a povolit a chovají se podle podobných zákonitostí. Jejich funkce je formativní. Uzavírají pánev, tedy spodní část trupu, spolupracují s bránicí, s hlubokými břišními svaly a hlubokými zádovými svaly, aby udržely správný nitrobřišní tlak. Dále formují pánev jako takovou – ovlivňují postavení a pohyblivost jejích kostí, a tím ovlivňují postavení končetin a páteře, abychom správně stáli a chodili.
Další funkce je logistická: pomáhají cirkulaci krve a lymfy v pánvi. Pokud svaly pánevního dna správně fungují, pomohou utvořit svalovou pumpu a zajistit tak krevní vyživení orgánů. Nejznámější je ale funkce svěračová – pomáhají uzavírat močovou trubici a konečník. Další důležitá funkce je sexuální. Pokud je pánevní dno ve správném napětí a dobře funguje, pomáhá i v pulzaci při orgasmu. S pánevním dnem se dá pracovat i v průběhu milování a zlepšit tak prožitek.
Většinou toto téma řeší ženy, ale pánevní dno máme i my muži. Je nějak zásadně odlišné?
O mužském pánevním dnu se tolik nemluví, protože některé obtíže nejsou tak známé, a hlavně ne tak markantní, aby si toho lidé všimli. Nejvíce jsou spojovány s problémy po operaci prostaty, kdy může dojít k poškození pánevního dna nebo jeho inervace. I muži pak mohou zažívat inkontinenci, jejíž řešení vyžaduje rehabilitaci a cvičení. Dále i u mužů plní funkci pulzace během orgasmu, s tím se dá také pracovat. Když bychom se posunuli do oblasti energetických systémů, třeba tantry, i zde se pracuje s čerpáním energie právě tím, že se zapojují tyto svaly.
Problém, o kterém se moc nemluví, často ani neví, je ten, že pánevní dno u mužů je daleko pevnější, silnější, složené z jiných svalových vláken. Z toho důvodu má větší tendenci ke stažení a může se v něm zvyšovat napětí, případně vznikat bolestivá místa. Muži to ovšem nereflektují jako bolest pánevního dna a hledají příčiny ve varlatech a nebo křečových žilách. Často tak podstupují operaci křečových žil v pánvi, ale problém nezmizí, jelikož napětí je tam pořád. Je tedy důležité s touto oblastí pracovat.
„O mužském pánevním dnu se tolik nemluví, protože některé obtíže nejsou tak známé, a hlavně ne tak markantní, aby si toho lidé všimli. Nejvíce jsou spojovány s problémy po operaci prostaty, kdy může dojít k poškození pánevního dna nebo jeho inervace.“
Dá se zjednodušeně říct, že u žen většinou potíže s pánevním dnem pramení z ochabnutí a u mužů naopak z napětí?
Ne, tak se to určitě říct nedá. Když to hodně zjednoduším, tak u žen se dají příčiny rozdělit na ochablé, nebo spíš povolené svaly pánevního dna, nebo naopak se zvýšeným napětím. Povolené pánevní dno často bývá v důsledku porodu, těhotenství či velké fyzické zátěže. A u žen, které ještě nerodily a mají nějaké bolesti, se většinou spíš jedná o zvýšené napětí. Muži nemají rizikový faktor těhotenství a porodu a především existují anatomické rozdíly mezi pohlavími. Muži mají užší pánev, svaly v ní jsou malinko jinak rozepjaté a mají strukturálně trochu jiné složení. Takže od přírody jsou muži stavěni na to, aby jejich pánevní dno bylo pevnější a víc vydrželo. Ženy naopak potřebují, aby se umělo při porodu rozestoupit, takže jsme více ohroženy jeho povolením a poklesem.
Příčiny problémů s pánevním dnem
Jakou příčinu problémů s pánevním dnem u klientek vidíte nejčastěji?
V celkové populaci je to hodně variabilní a pro mě je těžké říci, co je nejčastější. Jako každý terapeut se i já pohybuju v jisté bublině. To znamená, že mne vyhledává určitá skupina žen. Mám kolegyně, k nimž víc chodí starší ženy, které právě mají problémy s inkontinencí a s poklesem pánevního dna. Což je velké množství dam – nejen starších babiček, ale i mnoho mladých žen má problém s inkontinencí po porodu. Já se ale specializuji na ženy s endometriózou a s chronickými pánevními bolestmi, takže ke mě chodí více ženy, které mají tyto potíže. Bolesti ale mohou být zapříčiněné mnoha faktory. Nejenom gynekologickým onemocněním, ale například i neustálým sezením na židli dráždíme své kostrče, poté sedneme na kolo, k tomu si ještě večer vezmeme podpatky, což opět zvýší napětí v těle a může to způsobovat bolest. Další příčinou je stres a nezpracované emoce – jak ženy, tak muži často mívají stažené pánevní dno i z těchto důvodů.
Je možné v běžném životě problémům s pánevním dnem nějak efektivně předcházet?
Základem je naučit se dobře dýchat do celého trupu, což může fungovat jako prevence většího stažení. Dále jak již bylo zmíněno, důležitý je dobrý sed, nepřehánět to s podpatky, snažit se snížit stresovou zátěž a vyvarovat se zvedání či nošení těžkých věcí. Což je důležité nejen u žen, které mají problémy ve smyslu inkontinence či poklesu, ale také u těch, které ještě nerodily. Ženské tělo prostě není stavěné na to, abychom zvedaly těžké váhy. Dále je potřeba naučit se správně cvičit pánevní dno a být s ním v kontaktu ideálně pořád, takže už to osobně neberu jako cvičení, ale jako životní styl či filozofii. Také je důležité hlídat si své vlastní hranice v intimitě – co chci a co ne, kdy to chci a kdy nikoliv… a dovolit si to prožívat.
„Základem prevence problémů s pánevním dnem je naučit se dobře dýchat do celého trupu. Důležitý je i dobrý sed, nepřehánět to s podpatky, snažit se snížit stresovou zátěž a vyvarovat se zvedání či nošení těžkých věcí.“
Jaký je váš názor na Kegelovy cviky, které si někdo chválí a jiní je zatracují?
Myslím, že u Kegelových cviků je trochu problém v tom, že ženy často nevnímají, kde vůbec pánevní dno mají a neví, jak ho správně aktivovat. Když se ho pak snaží stahovat, mohou jej přetížit, nebo necvičí efektivně. Jelikož se pánevní dno skládá ze spousty svalů v několika vrstvách, je dobré procvičovat všechny části – a k tomu je potřeba umět je jemně zapojovat.
Jak je možné toho dosáhnout?
Z pohledu fyzioterapie je nutné cvičit v kontextu s ostatními svaly, s celým tělem. Využíváme různé vývojové pozice a vzpory, ve kterých se pánevní dno aktivuje jiným způsobem, než když se s ním jen pulzuje sem tam. Což si myslím, že je nejdůležitější – umět oslovit pánevní dno i jinak než jenom analytickým cvičením.
Které další způsoby cvičení jsou podle vaší zkušenosti efektivní?
Mám ráda metodu Škola pánevního dna, protože učí, jak mohou ženy samy sebe cítit a vnímat. To je v otázce zdravého pánevního dna a celkově zdravého ženství naprosto zásadní. Postupně ženy učíme směřovat pozornost do pánve. Učí se pracovat s pánevním dnem i z pohledu emočního a energetického, takže procházíme různé roviny tohoto tématu.
Máte nějaké doporučení pro vhodný způsob používání venušiných kuliček jako pomůcky pro posílení pánevního dna?
U žen, které mají povolené pánevní dno, jsou dobrou pomůckou. Každopádně bych opět doporučila, nejprve se naučit svaly správně aktivovat i bez pomůcek. Zapojit pánevní dno při cvičení celého trupu a centra těla a teprve potom přidat i nějaké pomůcky. Je to jako v posilovně – prvně musí člověk trénovat s vlastní vahou, umět zapojit svaly sám od sebe a pak teprve přidat závaží. Venušiny kuličky a vaginální činky doporučuji používat maximálně půl hodiny denně a snažit se opravdu vnímat, co se při jejich použití ve vagině a celkově uvnitř pánve děje. Jaký je to pocit, které svaly pracují. Pro ženy tak mohou být venušiny kuličky a vaginální činky vítanou pomůckou a zpestřením.
Kdy vyhledat odborníka
Jak žena pozná, že už by měla při problémech s pánevním dnem vyhledat odborníka?
To je hodně široká otázka. Řekla bych, že když žena při snaze stáhnout nebo povolit pánevní dno neví, jak na to, necítí to – jde o první příznak nedostatečně funkčního pánevního dna. Dále pokud ženu po porodu trápí nějaká inkontinence, i když jen na chvíli v průběhu šestinedělí, určitě bych doporučila, ať se pustí do cvičení a drží se ho po zbytek života. Stejně tak cítí-li povolení v pánvi – občas to ženy popisují jako kdyby jim „vyklouzávala“ děloha, nebo jako by měly balónek mezi nohama.
Problémy ve smyslu staženého pánevního dna se poznají hůř. Příznaky mohou být třeba opakované bolesti kostrče nebo právě pocit napětí v pánvi, bolestivá menstruace, bolesti při milování nebo při vyprazdňování. To jsou ale také nejznámější projevy endometriózy, což je velmi závažné ženské onemocnění. Netýká se pánevního dna, ale celé pánve, nicméně v důsledku endometriózy může také dojít k jeho stažení. Pokud žena má některé tyto projevy, tak bych doporučila prvně zajít za gynekologem do specializovaného centra, nechat se řádně vyšetřit. A pokud se nejedná o endometriózu, je vhodné se víc zaměřit na relaxaxe, správné cvičení a fyzioterapii.
Když mluvíte o fyzioterapii – vím, že používáte kromě cvičení taky různé manuální metody. Co vše sem patří?
Vždy záleží na tom, co ženu trápí a co vidím podle vyšetření. Podle toho pak vybírám vhodné metody. Z vnějšku na těle je možné manuálně pracovat se stehy, s břichem, s oblastí hýždí a zad. Také je možné manuálně ošetřit některé části, které souvisí s pánevním dnem. Dále používám například viscerální manipulaci, což je spíše osteopatická metoda, která na tyto potíže skvěle funguje. Je to jemná manuální terapie, která ovlivňuje napětí vnitřních orgánů a jejich závěsných aparátů.
A potom je tu manuální terapie přímo na svaly pánevního dna, která se dá dělat skrz vaginu nebo konečník – záleží na terapeutovi, jak pracuje. Myslím si, že třeba přes pochvu se toho dá opravdu uvolnit hodně, takže skrz konečník už pracuji minimálně. Tyto techniky mi umožňují vyloženě si sáhnout přímo na svaly a pracovat s nimi ve smyslu uvolnění. Důležitá věc je práce s jizvami, a to zvlášť jizvami v intimní oblasti, které můžou být jak po porodu, někdy ale i třeba z milování, kdy se můžou udělat mikro jizvy přímo ve vagině. Nebo po operacích, pokud například žena musela mít nějaký zásah ve vaginální oblasti.
„Manuální terapií přes pochvu je možné dosáhnout uvolnění. Tyto techniky umožňují vyloženě si sáhnout přímo na svaly a pracovat s nimi.“
Dovedu si představit, že pro řadu lidí může být taková terapie velmi neobvyklým typem situace. Jak se k tomu ženy staví? Setkáváte se třeba s obavami, studem?
Je to různé. Jsou ženy, které jsou už na to nachystané – vědí dobře, o co se jedná a vyloženě si pro to přijdou. Třeba i uvolnění skrz konečník je dost známé právě díky paní Mojžíšové. Obzvlášť těhotné ženy jej vyhledávají jako prostředek usnadnění porodu. Některé ženy ale opravdu mají z manuální terapie strach nebo je to zaskočí – a já se v tomto ohledu snažím být hodně pozorná a respektující. Téměř nikdy tímto způsobem neošetřují na první terapii, ale to jsou moje zásady a každá terapeutka to má jinak.
Já si zakládám na co nejvíce komplexním přístupu, proto se snažím vždy zabezpečit celou situaci. Což je vlastně moje terapie – ukázat klientce, že je to bezpečné a může kdykoliv intimní ošetření odmítnout. Někdy stačí jenom říct, že je tato možnost, a čekám na reakci. Pokud vidím vytřeštěný výraz, snažím se ženu uklidnit, celou situaci zabalit a domluvit se s ní, jak budeme v terapii postupovat, aby se v tom cítila dobře. Samozřejmě je to intimní oblast a myslím si, že je zdravé mít obavy a hned nepřistoupit na to, že do mne někdo bude sahat, když mi to není komfortní. Někdy ale zase už díky vnější terapii pocítí klientka takovou úlevu, že už nemusíme zkoušet nic dalšího a na intimní ošetření ani nedojde.
Často skloňovaným pojmem je také vaginální mapování. Patří mezi techniky, které používáte?
Z pohledu laika tato technika vypadá podobně, ale jde o něco jiného. Manuální fyzioterapie i vaginální mapování je o tom, že vstupujeme do vagíny, a tam se snažíme jemným ošetřením vyřešit nějaký problém. Ovšem já jsem fyzioterapeutka, jdu tam hlavně po fyzických projevech a pracujeme s bolestivými místy. Záměrem tedy je uvolnit napětí, samozřejmě s tím mohou přijít i emoce. Ale vaginální mapování vychází z tantrických masáží. Jedná se o soubor hmatů a přístupů, které by se měly udržovat delší dobu. Záměr je zde daleko víc zaměřený na emoční a energetickou úroveň.
Nejvýraznější viditelný rozdíl těchto technik je v délce ošetření. Já pracuji se ženou intimním ošetřením maximálně půl hodiny, vaginální mapování může trvat i několik hodin. Opakuje se vícekrát a jedná se o daleko hlubší procesy prožívání. Já se však vaginálnímu mapování nevěnuji, nejsem na něj vyškolená, takže o něm vím jen zprostředkovaně. Ošetření v rámci terapie dělá fyzioterapeut, který má speciální školení, kdežto vaginální mapování dělá masérka/masér proškolený v tantrickém kurzu. V tom je také velký rozdíl, proto je důležité si vybrat člověka, u kterého se bude klientka cítit bezpečně.
Pánevní dno a plodnost
Na začátku jste zmínila, že vás vždy zajímaly také možnosti pomoci s otěhotněním. Co může ženě v tomto ohledu přinést právě práce s pánevním dnem?
Snažíme se hlavně podpořit přirozenou fertilitu ženy. Když je pánevní dno například ve velkém stažení, nemůže tam dostatečně proudit lymfa a krev. Pánevní orgány se tedy dobře nevyživují a nemůže tam ani vzniknout nový život. Není to ovšem pouze pánevní dno; jsou zde i fascie, které obalují orgány a pomáhají, aby držely na správném místě. I ty mají své vnitřní napětí a můžou se na nich tvořit jizvy nebo různé slepeniny – adheze. Je prokázáno studiemi, že adheze mohou způsobovat právě stažení v oblasti dělohy, děložní stěny nebo děložního hrdla, což ovlivňuje kvalitu děložní sliznice. Je možné, že se vejcovody natolik stáhnou, až se tam ani spermie neprocpou. Spolupracuji s centry asistované reprodukce a vím od nich, že někdy nemůžou ani proniknout katetrem do dělohy skrz příliš stažený děložní čípek.
Pokud je zvýšené napětí v oblasti vejcovodů, také nejsou dostatečně průchozí a vzniká riziko mimoděložního těhotenství. Pokud je to v oblasti vaječníků, může to zase ovlivňovat jejich správnou funkci. My umíme pracovat právě s tímto napětím a mikroadhezemi, abychom místo pomohli uvolnit. Pomůžeme tkáním, aby se lépe hýbaly, aby to všechno lépe fungovalo a tím se zvýší šance otěhotnět. Není to ovšem samospásné, u každé ženy je to lehce jiné a ovlivněné spoustou dalších faktorů. Takové rozhýbání a prokrvení ale může mít dobré výsledky. Zrovna nedávno jsem dostala zprávu z centra asistované reprodukce, že klientka otěhotněla poté, co se jí po terapii uvolnilo stažení děložního čípku.
Na co si při snaze otěhotnět dát pozor?
Každému může pomoci něco jiného. Problémy s početím mohou být velmi často založené na emočních, energetických úrovních, nebo nějakých nevědomých vzorcích, které v sobě žena má. Chtěla bych však trochu varovat právě před centry asistované reprodukce. Samozřejmě odvádí skvělou práci pro ženy, které opravdu mají problém s početím skrze zdravotní komplikace. Bohužel se ale často stává, že ženě se v uvozovkách jenom nějakou dobu nedaří – řekněme půl roku až rok, a gynekolog ji hned pošle na IVF kliniku.
Opravdu to někdy může být jenom tím, že má například špatnou srážlivost krve, nebo je potřeba uvolnit pánevní dno. Případně zjistí, že vlastně žije se špatným partnerem, se kterým nebudou dobří rodiče. Těch příčin může být víc, ale jsou řešitelné. Ovšem na IVF se nemusí opakovaně dařit. Málo lidí ví, že to zřídka vyjde na první pokus. Hormonální stimulace a stres kolem celého procesu je pro ženu a partnera poměrně náročný. Takže si myslím, že by se k tomu mělo přistupovat více s respektem a rozmyslem, opravdu zvážit, zda do toho jít.
Ve svém celostním přístupu dbáte i na duši. Zajímáte se také o tantru, o které se dá dočíst spousta, často rozporuplných informací. Jak tantru vnímáte vy?
Tantra je pro mě práce s energií, a protože jedna z nejsilnějších energií je ta sexuální, tak se v tantře hodně pracuje i s ní. Beru to spíš jako životní filozofii, přístup ke světu a k tělu jako takovému. Tím pádem můžu říct, že se to prolíná celou mojí prací, i když vyloženě tantrické techniky ve své práci s klientkami moc nevyužívám. Spíš se kloním k tomu, že to je spirituální a energetická záležitost, než že by to mělo být něco pouze pro potěšení. Pro mě to je způsob myšlení, práce s tělem na různých úrovních. Tantra mi hodně pomohla v mé práci jinak vnímat tělo, jinak ho chápat a vidět jednotlivé procesy, které se v něm dějí dějí. I z jiného pohledu, nejen toho fyzického, co nás učili ve škole.
Je zde důležité si vybrat správného lektora, ideálně pár, který vás do tantry zasvěcuje.
Bohužel se v tomto oboru nachází spousta mistrů, guru nebo spíš esoterických naučenců, kteří například nedostatečně dobře dbají na hranice intimity a vnitřní procesy. To pak může nadělat více škody než užitku. Je důležité se na vše podívat trochu kritickým pohledem, přemýšlet nad věcmi a stát nohama na zemi. Tantra je především o vnímání vlastního těla a měla by vést k lepšímu propojení sama se sebou a vnímání vlastních potřeb a hranic.
Děkuji za rozhovor,
Michal Večeřa
Lenka Chuchutová
Majitelka a ředitelka MAAT centra celostní péče pro ženy, gynekologická fyzioterapeutka s holistickým přístupem, tanečnice, muzikantka, kněžka, průvodkyně žen. Zabývá se ale především problémy spojenými s oblastí pánve, pánevními bolestmi, endometriózou, bolestivou menstruací, problémy s početím, rehabilitací těhotných a po porodu.
Její vizí je participovat na změně zdravotnictví v ČR a posláním je i osvětová činnost – předávat kvalitní informace a především ženám ukázat, jak krásná a úžasná naše těla jsou. Proto přednáší pro laickou i odbornou lékařskou veřejnost, pořádá kurzy a workshopy pro ženy a především proto založila centrum celostní péče pro ženy MAAT centrum.
Autor: Michal Večeřa
Fascinuje mě medicína a zdravotnictví. Baví mě psát o tématech, ke kterým můžu vyzvídat informace od špičkových odborníků – hlavně lékařů a vědců. více o autorovi
